Nový člen SK Vodomílek:

Marian Fiala - „Neznám slovo nejde"

V prosklené skříni můžeme vidět tři mistrovské poháry, přes sedm desítek medailí a množství diplomů, další ocenění má mladičký šampión uložena v prostorách svého mateřského sportovního klubu v Praze.

Ve sbírce ohodnocení je mimo jiné zlatá medaile z mistrovství republiky v roce 2007, jsou tu medaile z mis­trovství Evropy - Eurowaves a jedna zlatá a tři bronzové z mistrovství světa juniorů v Olomouci v roce 2010, kdy stanul na stupni nejvyšším a zasloužil se tak o to, že se plaveckou halou nesla česká hymna. Je tu i šest zlatých me­daili z celkových šesti závodů na mi­strovství republiky letos v květnu v Českých Budějovicích. Dále čtyři zlaté a dvě stříbrné z otevřeného mi­strovství republiky a čtyři zlaté a dvě stříbrné z Evropských her handicapo­vané mládeže, tedy dvanáct vzácných ocenění, která vybojoval letos v červ­nu v Brně. Mezi nejcennější řadí zlatou medaili z mistrovství republiky v roce 2004, která byla jeho prvním význam­ným úspěchem, a získal ji v pouhých sedmi letech, i když tenkrát jen mimo soutěž, neboť mu ještě nebylo deset let. Dnes je jako jediný z města Brna členem reprezentačního družstva handicapovaných plavců, a přestože je nejmladší, počítá se s jeho účastí na paraolympiádě v brazilském Rio de Janeiru v roce 2016.

Marian Fiala se narodil v roce 1997 v Brně a na svět přišel s ranou moz­kovou obrnou, zkratem dolní kon­četiny a poruchou hrubé motoriky, prodělal operaci nohou a chodit měl dle prognózy jen o berlích. Později se přidala vada řeči a předpověď, že se nenaučí číst ani psát, že zůstane nevzdělatelný. Su­dičky však narazily na tvrdý odpor jeho maminky, která se rozhodla osudu postavit. Narazily i na cílevědomost, odhodlanost, bo­jovnost chlapce. „Doma vládla spar­tánská výchova," svěřuje se Marian. „Nešly zašněrovat boty? Však ono to půjde. A šlo. Odma­lička neznám slovo nejde," zdůrazňu­je. Ve třech letech začal v rámci re­habilitace s plavá­ním - a plavat prý se naučil dříve než chodit. Záhy zjis­til, že vodní živel je k němu laskavý, že pohyb v něm je jednodušší, svět není tak stresující, on sám že se v něm cítí volný, šťastný, přirozený.

Již v pěti letech se zúčast­nil prvních plaveckých závodů. O rok později začal navštěvovat Základní Školu pro tělesně postiženou mládež na Kociánce, kde se zase popral s uče­ním, a dnes nosí ze školy - kromě ně­jaké té trojky z Češtiny a matematiky většinou výborné.

Již v sedmi letech porážel Marian Fiala starší závodníky. V roce 2007 se stal poprvé mistrem republiky v žá­kovské kategorii a své prvenství kaž­doročně obhajuje. Účastnil se stovek národních i mezinárodních soutěží. Závodil už i v zahraničí - v Polsku, Maďarsku, Německu, na Slovensku. Jen v tomto roce obohatil svoji sbír­ku ocenění o sedmnáct zlatých, sedm stříbrných a dvě bronzové medaile, v Berlíně si doplaval v závodě bodo­vaném do světových žebříčků dvakrát pro stříbro a dvakrát pro bronz, stal se mistrem Slovenské republiky. V Čes­ké republice nemá ve své kategorii konkurenci. Získává respekt i dale­ko za hranicemi vlasti - objevily se snahy, aby reprezentoval Irsko, USA. Na všech závodech, kde vybojoval jiné místo než první, se před ním ne­umístil žádný Čech, vždy jen cizinec a to prý nepřekvapuje, neboť v řadě zemí mají handicapovaní sportovci lepší tréninkové možnosti, nebojují tolik s nedostatkem financí a velkou finanční spoluúčastí rodin.

Svůj čas dělí Marian rovnoměrně mezi plavání a školu. Trénovat chodí, až na výjimky, dnes a denně na pla­vecký stadion Komety Brno, pod ve­dením trenérky tohoto klubu. „V šest ráno skočím do bazénu, v sedm jsem jiný člověk, v osm už ale musím být ve škole," říká. Je mu jasné, že právě školu si nemůže dovolit v ničem ošidit. V příštím roce dokončí devátou třídu, a protože chce v životě něco dokázat i profesně, rád by získal středoškol­ské vzdělání. A to není jen tak, o to se musí také bojovat, tak jako o medaile v závodech. Přiznává, že by ho ani nebavilo přijímat kvůli svému posti­žení (kterého si nezasvěcený Člověk už skoro ani nevšimne) úlevy, dostat něco zadarmo. Pokud mu zbude volná chvilka, věnuje ji s oblibou pěstování kaktusů a práci na počítači - té by se jednou rád věnoval též v zaměstnání. Že je sportovcem tělem i duší, doka­zuje také tím, že již ve čtrnácti letech ví, jak vystupuje džentlmen. Když ukončíme rozhovor, podrží mi kabát, dá přednost ve dveřích, popřeje hezký den.

Jana Novotná, foto: autorka

Paní Jana Fialová, matka mladého handicapovaného sportovce, by touto cestou ráda ocenila úroveň samosprávy MC Králova Pole za poskytnutí sponzorského příspěvku. V případě zájmu kontaktujte: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

KRÁLOVOPOLSKÉ LISTY - 10/2011